![[OpenBSD]](../../images/smalltitle.gif){kind=small}
[FAQ Index] [Do sekce 3 - Začínáme s OpenBSD] [Do sekce 5 - Sestavení systému ze zdrojů]
OpenBSD bylo dlouho respektováno pro svůj jednoduchý a přímý instalační proces, který je konzistentní napříč platformami.
Všechny platformy používají velmi podobnou instalační proceduru, ale jsou zde drobné rozdíly v detailech pro některé platformy. Ve všech případech je nutné číst INSTALL dokumenty v platform adresáři na CD-ROM nebo FTP serverech (například, i386/INSTALL.i386, macppc/INSTALL.macppc nebo sparc/INSTALL.sparc).
OpenBSD instalátor je speciální jádro s mnoha utilitami a instalačními skripty zakomponovanými do RAM disku. Po té, co je tento kernel nahrán, je operační systém extrahován z mnoha komprimovaných tar(1) (.tgz) souborů ze zdroje jiného než je tento před-nahraný RAM disk. Je zde několik způsobů jak nahrát instalační kernel:
Disketové obrazy mohou byt použity pro vytvoření instalační diskety na jiném Unix-like systému nebo na Windows systému. Typické jméno souboru je floppy52.fs, některé platformy mají dostupných více verzí disketových obrazů.
Jakmile instalační kernel naběhne, tak máte několik možností odkud získat instalační distribuční sety. Opět, ne každá platforma podporuje každou možnost.
Předtím než začnete s instalací, tak by jste měli mít nějakou představu co je Vašim cílem. Minimálně by jste měli vědět následující věci:
V příkladech se podíváme na instalační obrazy dostupné pro i386 a sparc platformy.
i386 platforma má šest samostatných instalačních obrazů disků ze kterých lze vybírat:
sparc platforma ma čtyři samostatné instalační disk obrazy k výběru:
Můžete vytvořit CD-ROM za pomoci cd52.iso nebo install52.iso souborů. Přesné detaily jsou zde ponechány na čtenáři ke zjištění jim dostupných nástrojů.
V OpenBSD můžete vytvořit CD z ISO obrazu pomocí cdio(1):
# cdio tao cd52.iso |
Většina CD nahrávačů prodaných pro Windows a Macintosh systémy má přibalen software, který umí vypalovat ISO obrazy na prázdná média. Pokud vaše nemá, tak můžete využít jednu z mnoha bezplatných aplikací, které toto pro vás mohou udělat také.
Jiné Unix-like systémy používají aplikace jako cdrkit.
Přesné detaily a jména zařízení se mohou mezi Unix variantami lišit; použijte co platí pro váš systém.
Pro vytvoření formátované diskety použijte fdformat(1) příkaz, který formátuje a zároveň kontroluje vadné bloky.
# fdformat /dev/rfd0c Format 1440K floppy `/dev/rfd0c'? (y/n): y Processing VVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVV done. |
Pokud je Váš výstup podobný jako v příkladu výše, tak je disk OK. Ale pokud nevidíte VŠECHNY "V" znaky, tak je disk pravděpodobně vadný a měli by jste zkusit jiný.
K zapsání obrazu na disk použijte dd(1). Příklad použití dd(1) je níže:
# dd if=floppy52.fs of=/dev/rfd0c bs=32k |
Jakmile je obraz zapsán, tak ověřte, že nakopírovaný obraz je stejný jako originální pomocí cmp(1) příkazu. Pokud je disketa stejná jako obraz, tak prostě uvidíte jen další prompt.
# cmp /dev/rfd0c floppy51.fs |
K přípravě diskety na Windows použijte napřed nativní formátovací nástoje k formátování disku a ověřte, že disk nemá vadné sektory.
K zapsání instalačního obrazu na připravenou disketu můžete použít ntrw.exe, které může být staženo z tools adresáře na jakémkoliv FTP mirroru.
Příklad použití ntrw:
C:\> ntrw floppy52.fs a: 3.5", 1.44MB, 512 bytes/sector bufsize is 9216 1474560 bytes written |
Můžete také instalovat nabootováním bsd.rd z existující OpenBSD partition nebo přes síť použitím PXE boot procesu.
Potřebujete aby systém byl v monitor ROM promptu, který obvykle vypadá jako "ok ". Pokud používáte Sun klávesnici, stiskněte a držte "STOP" a klepněte na "A". Pokud používáte serial konzoli, tak BREAK by vás měl vrátit do monitor promptu.
Použijte následující příkaz pro nabootování z diskety
ok boot floppy |
Obvykle můžete nabootovat z CDROM na Sun systému z boot promptu pomocí 'boot cdrom':
ok boot cdrom |
Instalátor vytvoří rozdělení disku podle velikosti vašeho disku. I když to NEBUDE perfektní rozdělení pro VŠECHNY lidi, tak to nabízí dobrý počáteční bod a náhled na celkovou strategii toho co potřebujete.
Začneme s velmi jednoduchou instalací s lehkou diskuzí o nabízených možnostech a použijeme kouzla hypertextových odkazů, které vám umožní si přečíst více o tématu, které vás zajímá a pro prozkoumání vašich možností.
Instalační poznámky pro každou platformu jsou na instalačních CD a FTP serverech v souboru INSTALL.<plat>, kde <plat> je vaše platforma, např. i386.
Skoro ve všech bodech OpenBSD instalace můžete přerušit instalaci pomocí CTRL-C a můžete ji restartovat bez rebootu pomocí příkazu install v příkazovém řádku. Také můžete zadat "!" na většině míst v instalaci k získání příkazového řádku (shell), poté ukončete shell k návratu do instalátoru.
Pokud je Váš boot úspěšný, tak můžete vidět hodně textových zpráv, které rolují směrem dolů. Tento text, na mnoha architekturách bílá na modré, je dmesg, jádro říkající vám, které zařízení našlo a jak jsou spojeny s ostatními zařízeními. Kopie tohoto textu je uložena jako /var/run/dmesg.boot.
Poté můžete vidět následující:
... root on rd0a swap on rd0b dump on rd0b erase ^?, werase ^W, kill ^U, intr ^C, status ^T Welcome to the OpenBSD/i386 5.2 installation program. (I)nstall, (U)pgrade or (S)hell? i |
A tím jsme dosáhli naší první otázky. Ukazují se vám tři možnosti:
At any prompt except password prompts you can escape to a shell by
typing '!'. Default answers are shown in []'s and are selected by
pressing RETURN. You can exit this program at any time by pressing
Control-C, but this can leave your system in an inconsistent state.
Choose your keyboard layout ('?' or 'L' for list) [default]
Enter
|
Ve většině případů je defaultní rozložené klávesnice (nebo typ terminálu pokud se instaluje přes sériovou konzoli) dostačující, ale nemusí tomu tak být vždy. Odpovězte tak jak vám vyhovuje.
System hostname? (short form, e.g. 'foo') puffy |
Tato hodnota společně s DNS jménem (specifikovaným
níže/a>) bude uložena v souboru
/etc/myname, který je použít během normálního bootu k
nastavení hostname systému.
Pokud nenastavíte doménové jméno systému, tak se defaultně použije
'my.domain' .
Available network interfaces are: fxp0 vlan0. Which one do you wish to configure? (or 'done') [fxp0] Enter |
vlan0 je VLAN virtuální rozhraní. Zde pro naše účely budeme tuto volbu ignorovat a zůstaneme u fyzických rozhraní. Pokud máte několik fyzických rozhraní, tak zde budou vypsány. Všimněte si, že jsou identifikovány názvem ovladače a ne jen generická Ethernet zařízení. V tomto případě, "fxp0" ukazuje na první zařízení užívající fxp(4) ovladač, fxp1 by bylo druhé zařízení, atd. Více o pojmenování zařízení je v FAQ 6.
Po vybrání zařízení, které chcete konfigurovat jej budete nyní konfigurovat. Ve většině případů jej budete chtít konfigurovat pomocí DHCP:
IPv4 address for fxp0? (or 'dhcp' or 'none') [dhcp] Enter Issuing hostname-associated DHCP request for fxp0. DHCPDISCOVER on fxp0 to 255.255.255.255 port 67 interval 1 DHCPOFFER from 192.168.1.250 (08:00:20:94:0b:c8) DHCPREQUEST on fxp0 to 255.255.255.255 port 67 DHCPACK from 192.168.1.250 (08:00:20:94:0b:c8) bound to 192.168.1.199 -- renewal in 43200 seconds. |
DHCP nakonfiguruje IP adresu, masku subnetu, defaultní gateway, DNS doménové jméno a DNS servery. Pokud nepoužíváte DHCP, tak budete muset všechny tyto volby specifikovat ručně ; podívejte se na detailnější diskuzi níže.
Pokud máte nějakou IPv6 konfiguraci k nastavení nebo zde jsou jiné rozhraní ke konfiguraci (nebo se vám nelibi konfigurace předchozího), tak to můžete udělat nyní, ale v našem případě jsme hotovi:
IPv6 address for fxp0? (or 'rtsol' or 'none') [none] Enter Available network interfaces are: fxp0 vlan0. Which one do you wish to configure? (or 'done') [done] Enter Using DNS domainname example.org Using DNS nameservers at 192.168.1.252 Do you want to do any manual network configuration? [no] Enter |
Pokud odpovíte "yes" na "manual network configuration" otázku, tak budete přepnuti do shellu, kde můžete konfigurovat cokoliv dalšího co potřebuje konfiguraci, poté napište "exit" pro návrat zpět k instalačnímu programu.
Password for root account? (will not echo) PaSsWoRd Password for root account? (again) PaSsWoRd |
Použijte bezpečné heslo pro root účet. Nezapomeňte, na Internetu, oni JSOU tam aby se dostali do vašeho počítače, budou zkoušet mnoho běžných hesel o kterých si lidé myslí, že jsou bezpečná.
Později budete mít šanci vytvořit administrační účet a vypnout vzdálený (SSH) přístup na root účet, ale stále potřebujete dobré heslo pro váš root účet.
Start sshd(8) by default? [yes] Enter |
Obvykle chcete aby sshd(8) běželo. Pokud vaše nasazení nepotřebuje sshd(8), tak je zde malá a teoretická bezpečnostní výhoda, když vůbec neběží.
Start ntpd(8) by default? [no] y NTP server? (hostname or 'default') [default] Enter |
Nyní můžete vybrat jestli chcete aby běžel OpenNTPD, OpenBSD NTP implementace. OpenNTPD je způsob jak udržet vaše počítačové hodiny synchronizované s malým dopadem na celý systém. Defaultní konfigurace je pool.ntp.org, která používá mnoho volně přístupných time serverů na celém světě.
Jeden důvod proč by jste NECHTĚLI používat ntpd(8) je pokud používáte dual-boot. Většinou s jiným OS, který nepoužívá GMT pro nastavení hardware hodin, protože nechcete aby OpenBSD měnilo čas pro jiný OS.
Do you expect to run the X Window System? [yes] Enter |
Ne všechny platformy se vás zeptají jestli očekáváte používání X, ty které ano, tak používají nastavení sysctl pro využití X. Odpovědí "y" zde se modifikuje /etc/sysctl.conf aby obsahoval řádek machdep.allowaperture=1 nebo machdep.allowaperture=2, což záleží na vaší platformě.
Pokud neplánujete používání X na tomto systému nebo si nejste jistí, tak zde odpovězte 'N', protože toto může být snadno změněno úpravou /etc/sysctl.conf a rebootem pokud se tak rozhodnete později. Je zde potencionální bezpečnostní výhoda, když se tento aperture ovladač xf86(4) ponechá vypnutý, protože grafický systém na moderních video kartách může být potencionálně využit k pozměnění paměti, která je mimo kontrolu procesoru. Uvědomte si, že ne-grafické aplikace, které potřebují X knihovny a utility ke své funkci NEPOTŘEBUJÍ mít toto sysctl nastavené.
Do you want the X Window System to be started by xdm(1)? [no] y |
xdm(1) spouští X prostředí při bootu. Doporučujeme tohle udělat při instalaci jen pokud jste si jistí, že váš X systém bude fungovat automaticky. V ostatních případech nastavte X před nastavením xdm(1).
Setup a user? (enter a lower-case loginname, or 'no') [no] Enter
|
Dostali jste šanci nastavit uživatele JINÉHO než root pro správu systému. Tento uživatel bude člen "wheel" skupiny, takže můžete používat su(1) a přijímat emaily adresované pro roota. Budete dotázáni na heslo roota.
Uvědomte si, že pokud chcete vytvořit uživatele, tak musíte zadat uživatelské jméno a ne "y" nebo "yes".
Správné rozvržení vašeho disku je asi nejtěžší část OpenBSD instalace.
Nastavení disků v OpenBSD se trochu mezi platformami liší. Pro i386, amd64, macppc, zaurus a armish, je nastavení disků rozděleno do dvou částí. Napřed se nastaví OpenBSD slice pomocí fdisk(8) a poté se tato slice rozdělí do OpenBSD partitions pomocí disklabel(8).
Někteří uživatelé mohou být trochu zmateni zde použitou terminologií. Vypadá to ,že používáme slovo "partition" dvěma různými způsoby. Toto zjištění je správné. Ve výše vypsaných OpenBSD platformách jsou dvě vrstvy rozdělení disku, první můžete považovat za Operating System partitioning což je způsob jak OS na jednom PC označují své vlastní místo na disku a druhý, což je rozdělení OpenBSD partition na jednotlivé file systémy. První vrstva je viditelná jako disk partition pro DOS, Windows a jiné OS, které používají stejné rozložení disku, druhá vrstva rozdělení je viditelná pouze pro OpenBSD a OS, které mohou přímo číst OpenBSD file systém.
Nový instalátor OpenBSD se snaží úlohu rozdělení vašeho disku udělat snažší za pomoci rozumných defaultních nastavení pro "běžné" použití. Uvědomte si, že mnoho lidí bude stále chtít toto upravit nebo použít jejich vlastní rozdělení disku, ale noví uživatelé pravděpodobně začnou s touto konfigurací dokud nezjistí, že to potřebují udělat jinak. Nezapomeňte, že defaultní rozložení se liší podle toho jak velký je váš disk.
Pro teď využijeme default nastavení na našem 40G disku.
Available disks are: wd0.
Which one is the root disk? (or 'done') [wd0] Enter
Use DUIDs rather than device names in fstab? [yes] Enter
Disk: wd0 geometry: 5221/255/63 [40960 Megabytes]
Offset: 0 Signature: 0xAA55
Starting Ending LBA Info:
#: id C H S - C H S [ start: size ]
-------------------------------------------------------------------------------
0: 06 0 1 1 - 521 254 63 [ 63: 8385867 ] DOS > 32MB
1: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
2: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
3: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
Use (W)hole disk or (E)dit the MBR? [whole] Enter
Setting OpenBSD MBR partition to whole wd0...done.
|
Všimněte si, že tento disk již obsahuje nějakou partition -- použitím "whole" se odstraní!.
Použití volby "whole" pro OpenBSD nastaví několik důležitých věcí:
Více informací o fdisk rozdělení vašeho disku níže.
Nyní rozdělíme naší OpenBSD fdisk partition do OpenBSD disk partitions pomocí disklabel(8):
Setting OpenBSD MBR partition to whole wd0...done.
The auto-allocated layout for wd0 is:
# size offset fstype [fsize bsize cpg]
a: 1024.0M 64 4.2BSD 2048 16384 1 # /
b: 199.0M 2097216 swap
c: 40960.0M 0 unused
d: 2822.9M 2504768 4.2BSD 2048 16384 1 # /tmp
e: 4295.0M 8286112 4.2BSD 2048 16384 1 # /var
f: 2048.0M 17082240 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr
g: 1024.0M 21276544 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/X11R6
h: 5426.7M 23373696 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/local
i: 1699.7M 34487520 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/src
j: 2048.0M 37968576 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/obj
k: 20367.4M 42162880 4.2BSD 2048 16384 1 # /home
Use (A)uto layout, (E)dit auto layout, or create (C)ustom layout? [a] Enter
|
Instalátor nám ukazál jím navržené "Auto layout" pro OpenBSD partitions na našem disku, které budeme akceptovat.
Pokud vám navržené rozložení nevyhovuje, tak jej můžete samozřejmě editovat nebo kompletně změnit, více detailů o disklabel partitioning níže.
POZNÁMKA: pro ty co re-instalují Nový instalátor nezruší váš starý disklabel pokud vyberete "(C)ustom Layout", ale budete muset znovu specifikovat každý přípojný bod pomocí 'm' volby v disklabel(8).
Instalátor nyní vytvoří tyto partitions a vytvoří na nich file systémy pomocí newfs(8), a připojí je pro instalaci:
/dev/rwd0a: 1024.0MB in 2097152 sectors of 512 bytes 6 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0k: 20367.4MB in 41712448 sectors of 512 bytes 101 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0d: 2822.9MB in 5781344 sectors of 512 bytes 14 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0f: 2048.0MB in 4194304 sectors of 512 bytes 11 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0g: 1024.0MB in 2097152 sectors of 512 bytes 6 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0h: 5426.7MB in 11113824 sectors of 512 bytes 27 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0j: 2048.0MB in 4194304 sectors of 512 bytes 11 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0i: 1699.7MB in 3481056 sectors of 512 bytes 9 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0e: 4295.0MB in 8796128 sectors of 512 bytes 22 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/wd0a on /mnt type ffs (rw, asynchronous, local) /dev/wd0k on /mnt/home type ffs (rw, asynchronous, local, nodev, nosuid) /dev/wd0d on /mnt/tmp type ffs (rw, asynchronous, local, nodev, nosuid) /dev/wd0f on /mnt/usr type ffs (rw, asynchronous, local, nodev) /dev/wd0g on /mnt/usr/X11R6 type ffs (rw, asynchronous, local, nodev) /dev/wd0h on /mnt/usr/local type ffs (rw, asynchronous, local, nodev) /dev/wd0j on /mnt/usr/obj type ffs (rw, asynchronous, local, nodev, nosuid) /dev/wd0i on /mnt/usr/src type ffs (rw, asynchronous, local, nodev, nosuid) /dev/wd0e on /mnt/var type ffs (rw, asynchronous, local, nodev, nosuid) |
Všimněte si, že je zde c partition, kterou jsme ignorovali. Toto je partition, která reprezentuje celý disk; nepokoušejte se ji měnit.
Location of sets? (cd disk ftp http or 'done') [cd] ftp HTTP/FTP proxy URL? (e.g. 'http://proxy:8080', or 'none') [none] Enter Server? (hostname, list#, 'done' or '?') [mirror.example.org] obsd.cec.mtu.edu |
Pokud si nemůžete zapamatovat váš oblíbený (nebo jakýkoliv!) mirror, tak instalátor často nabídne defaultní, který pro vás bude dobře fungovat. Jinak stiskněte "?" pro zobrazení mirrorů a vyberte číslo mirroru, který vám vyhovuje.
Server directory? [pub/OpenBSD/5.2/i386] Enter Login? [anonymous] Enter |
Veřejné FTP mirrory podporují anonymní stahování, samozřejmě, ale můžete mít lokální server, který vyžaduje login a heslo.
Nyní můžete upravit výběr setů.
Select sets by entering a set name, a file name pattern or 'all'. De-select
sets by prepending a '-' to the set name, file name pattern or 'all'. Selected
sets are labelled '[X]'.
[X] bsd [X] etc52.tgz [X] xbase52.tgz [X] xserv52.tgz
[X] bsd.rd [X] comp52.tgz [X] xetc52.tgz
[ ] bsd.mp [X] man52.tgz [X] xshare52.tgz
[X] base52.tgz [X] game52.tgz [X] xfont52.tgz
Set name(s)? (or 'abort' or 'done') [done] Enter
|
Minimálně potřebujete jádro (bsd), base52.tgz a etc52.tgz sety. Dokud nevíte co děláte, tak ponechte defaultní výběr setů. Můžete přidat a odebrat set pomocí "+" a "-" znaků před jménem setu a také použít wildcards:
A nyní začneme naši instalaci! Tohle je část kde se můžete rozhodnout přijít později pokud máte pomalý počítač nebo Internetové připojení, ale s rychlým počítačem a lokálními soubory může tento proces trvat jen pár minut nebo i méně!
bsd 100% |*************************************| 8810 KB 00:05 bsd.rd 100% |*************************************| 6271 KB 00:03 base52.tgz 100% |*************************************| 55415 KB 00:26 etc52.tgz 100% |*************************************| 519 KB 00:00 comp52.tgz 100% |*************************************| 60165 KB 00:28 man52.tgz 100% |*************************************| 9497 KB 00:06 game52.tgz 100% |*************************************| 2567 KB 00:02 xbase52.tgz 100% |*************************************| 11028 KB 00:06 xetc52.tgz 100% |*************************************| 63902 00:00 xshare52.tgz 100% |*************************************| 4511 KB 00:04 xfont52.tgz 100% |*************************************| 38869 KB 00:17 xserv52.tgz 100% |*************************************| 25113 KB 00:15 Location of sets? (cd disk ftp http or 'done') [done] Enter |
Ano, znova se nás to ptá odkud chceme instalovat. Na tohle se tak často zapomíná, zapomenuté nebo poškozené sety mohou být re-instalovány a také uživatelské sety mohou být nainstalovány.
Opět použijeme default a jsme hotovi s instalací setů.
What timezone are you in? ('?' for list) [Canada/Mountain] US/Michigan
|
OpenBSD předpokládá, že hodiny reálného času (RTC) vašeho počítače jsou nastaveny na GMT, ale musíte také specifikovat v jaké jste časové zóně. Pro vaši fyzickou lokaci zde může být několik platných odpovědí. Stisknutí "?" v tomto promptu vám pomůže vybrat platný název časové zóny.
Všimněte si, že instalátor velmi často uhodne vaši zónu správně a vy tak můžete prostě jen poté stisknout "Enter".
Pokud jste výše aktivovali OpenNTPD, tak pravděpodobně vidíte prompt podobný tomuto:
Time appears wrong. Set to 'Thu Nov 1 19:50:15 EDT 2012'? [yes] Enter |
Toto nastaví čas vašeho počítače přesně.
Více o nastavení časové zóny zde.
Saving configuration files...done. Generating initial host.random file...done. Making all device nodes...done. CONGRATULATIONS! Your OpenBSD install has been successfully completed! To boot the new system, enter 'reboot' at the command prompt. When you login to your new system the first time, please read your mail using the 'mail' command. # |
Jedna z prvních věcí ke čtení po instalaci vašeho systému je afterboot(8).
Také můžete zjistit, že následující odkazy jsou taky užitečné:
Which one do you wish to configure? (or 'done') [xl0] Enter IPv4 address for xl0? (or 'dhcp' or 'none') [dhcp] 192.168.1.37 Netmask? [255.255.255.0] 255.255.254.0 IPv6 address for xl0? (or 'rtsol' or 'none') [none] Enter |
Po této sadě otázek, dostanete možnost konfigurovat jakýkoliv další síťový adaptér, který je na vašem stroji. Pokud vyberete další síťový adaptér, tak se předchozí otázka zopakuje.
Available network interfaces are: xl0 vlan0. Which one do you wish to configure? (or 'done') [done] |
Nyní nastavíte default gateway a DNS servery což jsou věci, které mají dopad na všechny síťové adaptéry:
Default IPv4 route? (IPv4 address, 'dhcp' or 'none') 192.168.1.1 add net default: gateway 192.168.1.1 DNS domain name? (e.g. 'bar.com') [my.domain] example.org DNS nameservers? (IP address list or 'none') [none] 192.168.1.250 192.168.1.251 |
Všimněte si, že může být specifikováno několik DNS serverů oddělených mezerami.
Někdy budete ale muste udělat více, například nastavit klíč pro bezdrátový přístup nebo natvrdo nastavit duplex nebo jinou rychlost (tohle ale nedělejte, dokud si nejste jistí, že MUSÍTE. Oprava aktuální konfigurace switche je mnohem lepší nápad!). Nyní máte šanci odskočit do shellu a udělat ruční konfiguraci jakou si přejete.
Do you want to do any manual network configuration? [no] y
Type 'exit' to return to install.
# ifconfig xl0 media
xl0: flags=8843<UP,BROADCAST,RUNNING,SIMPLEX,MULTICAST> mtu 1500
lladdr 00:08:74:2c:df:9c
groups: egress
media: Ethernet autoselect (100baseTX full-duplex)
status: active
supported media:
media 10baseT
media 10baseT mediaopt full-duplex
media 100baseTX
media 100baseTX mediaopt full-duplex
media autoselect
inet 192.168.1.37 netmask 0xfffffe00 broadcast 192.168.1.255
# ifconfig xl0 media 100baseTX mediaopt full-duplex
# ifconfig xl0
xl0: flags=8843<UP,BROADCAST,RUNNING,SIMPLEX,MULTICAST> mtu 1500
lladdr 00:08:74:2c:df:9c
groups: egress
media: Ethernet 100baseTX full-duplex
status: active
inet6 fe80::208:74ff:fe2c:df9c%xl0 prefixlen 64 scopeid 0x1
inet 192.168.1.37 netmask 0xfffffe00 broadcast 192.168.1.255
# exit
...setup resumes...
|
Několik souborů obsahující definici časové zóny může občas dát stejný aktuální čas, ale mohou mít rozdílnou historii. Například EST5EDT a US/Michigan mají stejný čas NYNÍ, ale v roce 1975 byly pravidla jiné, takže pokud budete počítat s daty a časy z roku 1975, tak si musíte dávat pozor na rozdíly. Měli by jste používat co nejvíce specifickou a přesnou definici časové zóny ze souboru pro váš region než takovou, která dává aktuální čas právě nyní.
OpenBSD instalátor vám pomůže najít správný soubor časové zóny pro vás pokud si nejste jistí. Jednoduše stiskněte "?" v každém promptu a instalátor vám ukáže možnosti. Pokud vám první odpověď nevyhovuje, tak vyberte kontinent a zemi a podívejste na možnosti zde:
What timezone are you in? ('?' for list) [right/EST5EDT] ?
Africa/ Chile/ GB-Eire Israel NZ-CHAT UCT
America/ Cuba GMT Jamaica Navajo US/
Antarctica/ EET GMT+0 Japan PRC UTC
Arctic/ EST GMT-0 Kwajalein PST8PDT Universal
Asia/ EST5EDT GMT0 Libya Pacific/ W-SU
Atlantic/ Egypt Greenwich MET Poland WET
Australia/ Eire HST MST Portugal Zulu
Brazil/ Etc/ Hongkong MST7MDT ROC posix/
CET Europe/ Iceland Mexico/ ROK posixrules
CST6CDT Factory Indian/ Mideast/ Singapore right/
Canada/ GB Iran NZ Turkey
What timezone are you in? ('?' for list) [right/EST5EDT] US
What sub-timezone of 'US' are you in? ('?' for list) ?
Alaska Central Hawaii Mountain Samoa
Aleutian East-Indiana Indiana-Starke Pacific
Arizona Eastern Michigan Pacific-New
What sub-timezone of 'US' are you in? ('?' for list) Michigan
|
Nyní jsme nastavili čas na "US/Michigan". To vytvoří symbolický odkaz v /etc odkazující na odpovídající zoneinfo soubor v /usr/share/zoneinfo, něco jako toto:
Všimněte si adresáře "right/", tento adresář obsahuje vyrovnání přestupných sekund, ale jinak duplikuje standardní výběry zoneinfo. Více zde./etc/localtime -> /usr/share/zoneinfo/US/Michigan
(zpátky tam kde by jsme měli být)
fdisk(8) je použit k označení OpenBSD části vašeho disku. Často to pomáhá odlišit OpenBSD od částí použitých jiným OS nebo systémovou funkcí.
Pokud máte na disku partition, kterou chcete zachovat nebo si přejte nechat nějáké místo pro jinou partition, tak NEBUDETE chtít vybrat volbu "(W)hole disk", ale budete muset upravit partitions tabulku s fdisk(8). Více informací o ručním použití fdisk(8) najdete zde. Před prací s jakýmkoliv systémem, který obsahuje data, která nechcete ztratit se ujistěte, že máte dobrou zálohu. Je velmi snadné v tomto procesu zničit důležitá data a tak se ujistěte, že jste připraveni je dostat v případě potřeby zpět.
Pokud přidáváte OpenBSD k existujícímu systému, tak budete asi potřebovat vytvořit nějáké volné místo na vašem systému ještě před instalací OpenBSD. Tohle obvykle obnáší smazání nebo změnu velikosti existujících partitions. Program gparted je velmi užitečný pro úpravu velikostí partitions mnoha populárních OS a umožňuje tak nainstalovat OpenBSD na uvolněné místo.
V tomto příkladu předpokládáme, že začínáma s prázdným 40G diskem a chceme vytvořit multi-boot systém s rezervací 5G na začátku disku pro Windows a zbytkem pro OpenBSD. Nezapomeňte, že prázdný disk musí mít platný MBR boot kód a signature zapsané na disk předtím než z něj jde bootovat.
Proces je prakticky stejný i při práci okoli již existující partiton. Pouze musíte přeskočit části kde vytváříme Windows partition a zajímat se o instalaci MBR boot kódu.
Available disks are: wd0. Which one is the root disk? (or 'done') [wd0] Enter MBR has invalid signature; not showing it. |
POKUD má disk již platný MBR, tak by se vám měla ukázat partitions tabulka, která může být dobrým způsobem k ověření jestli disk už obsahuje nějáká data.
Use (W)hole disk or (E)dit the MBR? [whole] e
You will now create a single MBR partition to contain your OpenBSD data. This
partition must have an id of 'A6'; must *NOT* overlap other partitions; and
must be marked as the only active partition. Inside the fdisk command, the
'manual' command describes all the fdisk commands in detail.
Disk: wd0 geometry: 4998/255/63 [80293248 Sectors]
Offset: 0 Signature: 0x0
Starting Ending LBA Info:
#: id C H S - C H S [ start: size ]
-------------------------------------------------------------------------------
0: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
1: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
2: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
3: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
Enter 'help' for information
fdisk: 1>
|
Ze všeho nejdříve si všimněte fdisk promptu. Číslo "1" ukazuje první vrstvu partitions tabulky -- pokud jste editovali extended partition, tak to bude "2" (nebo více). Extended partitions jsou partitions, které mají vlastní sub-partition tabulku, která umožňuje obejít IBM AT limit čtyř partition v designu. Extended partitions zde nebudou probírány.
Jako první uděláme partition "0" což bude 5G Windows partition (používající NTFS) a partition "1" bude naše OpenBSD partition používající zbytek disku.
fdisk: 1> e 0
Starting Ending LBA Info:
#: id C H S - C H S [ start: size ]
-------------------------------------------------------------------------------
0: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
Partition id ('0' to disable) [0 - FF]: [0] (? for help)
|
Protože si nemůžeme vzpomenout jaké je partition ID pro NTFS, tak stiskneme "?" k získání seznamu.
Partition id ('0' to disable) [0 - FF]: [0] (? for help) ?
Choose from the following Partition id values:
00 unused 20 Willowsoft 66 NetWare 386 A9 NetBSD
01 DOS FAT-12 24 NEC DOS 67 Novell AB MacOS X boot
02 XENIX / 27 Win Recovery 68 Novell AF MacOS X HFS+
03 XENIX /usr 38 Theos 69 Novell B7 BSDI filesy*
04 DOS FAT-16 39 Plan 9 70 DiskSecure B8 BSDI swap
05 Extended DOS 40 VENIX 286 75 PCIX BF Solaris
06 DOS > 32MB 41 Lin/Minux DR 80 Minix (old) C0 CTOS
07 NTFS 42 LinuxSwap DR 81 Minix (new) C1 DRDOSs FAT12
08 AIX fs 43 Linux DR 82 Linux swap C4 DRDOSs < 32M
09 AIX/Coherent 4D QNX 4.2 Pri 83 Linux files* C6 DRDOSs >=32M
0A OS/2 Bootmgr 4E QNX 4.2 Sec 84 OS/2 hidden C7 HPFS Disbled
0B Win95 FAT-32 4F QNX 4.2 Ter 85 Linux ext. DB CPM/C.DOS/C*
0C Win95 FAT32L 50 DM 86 NT FAT VS DE Dell Maint
0E DOS FAT-16 51 DM 87 NTFS VS E1 SpeedStor
0F Extended LBA 52 CP/M or SysV 8E Linux LVM E3 SpeedStor
10 OPUS 53 DM 93 Amoeba FS E4 SpeedStor
11 OS/2 hidden 54 Ontrack 94 Amoeba BBT EB BeOS/i386
12 Compaq Diag. 55 EZ-Drive 99 Mylex EE EFI GPT
14 OS/2 hidden 56 Golden Bow 9F BSDI EF EFI Sys
16 OS/2 hidden 5C Priam A0 NotebookSave F1 SpeedStor
17 OS/2 hidden 61 SpeedStor A5 FreeBSD F2 DOS 3.3+ Sec
18 AST swap 63 ISC, HURD, * A6 OpenBSD F4 SpeedStor
19 Willowtech 64 NetWare 2.xx A7 NEXTSTEP FF Xenix BBT
1C ThinkPad Rec 65 NetWare 3.xx A8 MacOS X
Partition id ('0' to disable) [0 - FF]: [0] (? for help) 07
|
Nyní nastavíme počáteční a koncové body:
Do you wish to edit in CHS mode? [n] |
CHS mód umožňuje specifikovat místo na disku v Cylindrech, Hlavách a Sektorech. Nezapomeňte, že pro moderní disky jsou CHS čísla úplně falešná. Jsou to pouze tři čísla přeložená do sectoru na disku, který je přeložen na vaši fyzickou geometrii zařízení (která se stejně pravděpodobně liší mezi disky).
Pokud zde odpovíte "y", tak budete dotázáni na počáteční a koncový cylindr, hlavu a sektor. Pokud zde odpovíte "no" (jako to uděláme my), tak budete dotázáni na počáteční sektor a velikost. Editování pomocí CHS je často lehčí, když pracujete okolo existující partition. Počáteční sektor a velikost je často lehčí, když chcete rychle vytvořit partition danné velikosti.
offset: [0] 64 |
Platformy používající fdisk potřebují mezeru před první partition. Přesná hodnota není podstatná na moderních počítačích, OpenBSD nastavuje standardně 64 sektorů. To je doporučeno kvůli výkonu na moderních discích a nezáleží na tom u starších disků.
size: [0] 5g Rounding to nearest cylinder: 10490382 |
Hodnota "Size" může být číslo sektorů (512 byte každý) nebo požadovaná kapacita následovaná "k", "m" nebo "g". Při editování pomocí offsetu a velikosti fdisk zaokrouhlí vaši partition tak, že končí na hranici cylindru (OpenBSD se o tohle nestará a je pravděpodobné, že žádný moderní OS se o tohle nestará, ale některé se někdy v budoucnu mohou).
Nyní se podívejme na naši novou partition:
fdisk:*1> p
Disk: wd0 geometry: 4998/255/63 [80293248 Sectors]
Offset: 0 Signature: 0x0
Starting Ending LBA Info:
#: id C H S - C H S [ start: size ]
-------------------------------------------------------------------------------
0: 07 0 1 1 - 652 254 63 [ 63: 10490382 ] NTFS
1: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
2: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
3: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
fdisk:*1>
|
Všimněte si, že prompt nyní obsahuje "*". To znamená, že jsou zde neuložené změny.
Nyní jsme vytvořili naši Windows partition. Uvědomte si, že tato partition není nic jiného než rezervované místo na disku a není naformátovaná; neexistuje zde souborový systém. O tohle se postaráte až budete instalovat Windows; svůj úkol rezervování místa pro Windows partition jsme splnili.
Nyní vytvoříme naši OpenBSD partition. V tomto případě bude partition ID "A6".
fdisk:*1> e 1
Starting Ending LBA Info:
#: id C H S - C H S [ start: size ]
-------------------------------------------------------------------------------
1: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
Partition id ('0' to disable) [0 - FF]: [0] (? for help) a6
Do you wish to edit in CHS mode? [n] Enter
offset: [0]
|
uh-oh! Co náš offset? Snadné -- offset předchozí partition plus velikost partition, v tomto případě, 63+10490382 = 10490445.
offset: [0] 10490445 size: [0] * fdisk:*1> |
Všimněte si, že jsme zadali "*" jako velikost což znamená "zbytek disku". Opět jsme mohli zadat velikost v sektorech, "m" nebo "g" pokud by jsme chtěli nechat místo pro něco dalšího.
Nyní se podíváme na naši partition tabulku:
fdisk:*1> p
Disk: wd0 geometry: 4998/255/63 [80293248 Sectors]
Offset: 0 Signature: 0x0
Starting Ending LBA Info:
#: id C H S - C H S [ start: size ]
-------------------------------------------------------------------------------
0: 07 0 1 1 - 652 254 63 [ 63: 10490382 ] NTFS
1: A6 653 0 1 - 4998 5 63 [ 10490445: 69802803 ] OpenBSD
2: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
3: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
fdisk:*1>
|
NEJSME JEŠTĚ HOTOVÍ!
Tento disk ještě nemůže bootovat!
Protože to byl nový disk, tak
MBR na disku je kompletně
prázdné. Text "Signature: 0x0" ukazuje, že zde není platné signature
(0xAA55), což znamená, že zde určitě není platný boot kód.
Samozřejmě můžete mít platnou signature bez platného boot kódu díky
náhodnému špatnému štěstí nebo poškození existujícího boot kódu, ale
neplatná signature indikuje velmi dobře, že vám chybí boot kód takže
jej nyní nainstalujeme pomocí příkazu "update":
fdisk:*1> update Machine code updated. fdisk:*1> |
Musíme také označit partition pomocí "flag" jako "active" aby boot ROOM věděla z které partition bootovat:
fdisk:*1> f 1 Partition 1 marked active. |
Nyní se podívejme jak to vypadá:
fdisk:*1> p
Disk: wd0 geometry: 4998/255/63 [80293248 Sectors]
Offset: 0 Signature: 0xAA55
Starting Ending LBA Info:
#: id C H S - C H S [ start: size ]
-------------------------------------------------------------------------------
0: 07 0 1 1 - 652 254 63 [ 63: 10490382 ] NTFS
*1: A6 653 0 1 - 4998 5 63 [ 10490445: 69802803 ] OpenBSD
2: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
3: 00 0 0 0 - 0 0 0 [ 0: 0 ] unused
fdisk:*1>
|
Seznam věcí, které by jste měli zkontrolovat předtím než ukončíte fdisk(8):
(zpátky tam kde by jsme měli být)
Všechny partitions, které obsahují nativní FFS partition mají být v rozsahu OpenBSD fdisk(8) partition, ale ne-OpenBSD partitions mohou (a obvykle jsou) být mimo OpenBSD fdisk partition.
Více informací o používání disklabel naleznete zde.
Více informací o tom, proč rozdělení na partitions je dobré a pro plán rozdělení se podívejte níže.
OpenBSD instalátor se pokusí automaticky rozdělit váš disk do použitelné, "obecně využitelné" konfigurace založené na velikosti vašeho disku. Pokud je váš disk dostatečně velký, tak nevyužité místo bude alokováno pro /home partition. I když je to často docela užitečné, tak to nemusí uspokojit všechny potřeby uživatelů.
Pro náš případ budeme předpokládat, že stavíme statický webový server pro některé z našich přátel. Máme stroj připojený k slušnému Internetovému připojení s 40G diskem využitím z většiny pro OpenBSD (se stejnou 5G Windows partition jako v příkladu výše. Proč? Možná má tento systém RAID řadič, který je podporovaný v OpenBSD, ale administrovatelný pouze z Windows. Ale spíše pro to, protože editor FAQ nerad udržuje mnoho různých příkladů systémů).
Web stránky nabízené OpenBSD web serverem budou v /var/www a velmi málo bude uloženo v /home a to indikuje hlavní změnu od defaultní konfigurace, která musí být provedena. Pro zbytek diskuze budeme také předpokládat, že nebudeme potřebovat rebuildovat OS ze zdrojů na tomto stroji (budeme to dělat jinde). Systém nebude spouštět X, ale protože některé web aplikace očekávají X nainstalované, tak X sety nainstalujeme. Stroj není příliš výkonný a nemůže mít více než 1G RAM, ale stejně není pravděpodobné, že naše aplikace bude někdy potřebovat více než tohle.
Takže po chvilce přemýšlení je náš plán pro rozdělení disku takový:
The auto-allocated layout for wd0 is:
# size offset fstype [fsize bsize cpg]
a: 1024.0M 10490445 4.2BSD 2048 16384 1 # /
b: 252.1M 12587597 swap
c: 39205.7M 0 unused
d: 2319.3M 13103933 4.2BSD 2048 16384 1 # /tmp
e: 3653.9M 17853877 4.2BSD 2048 16384 1 # /var
f: 1149.8M 25337016 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr
g: 1024.0M 27691862 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/X11R6
h: 3422.6M 29789014 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/local
i: 5122.3M 63 NTFS
j: 1848.7M 36798433 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/src
k: 1848.7M 40584654 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/obj
l: 17540.2M 44370875 4.2BSD 2048 16384 1 # /home
Use (A)uto layout, (E)dit auto layout, or create (C)ustom layout? [a] c
|
Pokud by jsme měli jen drobné změny, tak by jsme asi použili volbu "Edit" pro uživatelské upravení rozložení než začínat úplně z čistého, ale tady jdeme dělat věci těžší cestou.
You will now create an OpenBSD disklabel inside the OpenBSD MBR
partition. The disklabel defines how OpenBSD splits up the MBR partition
into OpenBSD partitions in which filesystems and swap space are created.
You must provide each filesystem's mountpoint in this program.
The offsets used in the disklabel are ABSOLUTE, i.e. relative to the
start of the disk, NOT the start of the OpenBSD MBR partition.
Label editor (enter '?' for help at any prompt)
> p
OpenBSD area: 10490445-80293248; size: 69802803; free: 69802803
# size offset fstype [fsize bsize cpg]
c: 80293248 0 unused
i: 10490382 63 NTFS
>
|
Všimněte si, že zde jsou již dvě partitions -- "c" partition, která je tady vždy pro vás vytvořena, ale disklabel(8) také rozpoznal existující NTFS partition a přiřadil ji disklabel partition a tak může být případně přístupná pro OpenBSD (poznámka: aktuálně je NTFS podpora experimentální a vyžaduje upravené jádro, ale FAT/FAT32 podpora je docela dobrá).
Nyní vytvoříme naše partitions. Začneme s "a" partition, naší root partition:
> a a offset: [10490445] Enter size: [69802803] 100m Rounding to cylinder: 208845 FS type: [4.2BSD] Enter mount point: [none] / > |
Všimněte si, že disklabel se nastavil na první dostupný OpenBSD sektor na disku což je to co chceme. Je také defaultně nastaven na velikost celého dostupného místa což NENÍ to co chceme. Zde to přepíšeme s naší preferovanou velikostí, která může být specifikováná v sektorech, "M" nebo "G".
Obvykle budete chtít použít defaultní FS typ "4.2BSD" pro FFS (Fast File System) nebo FFS2 partition, mezi další užitečné, které můžete najít patří "swap" a "RAID".
A nakonec přípojný bod. Naše "a" partition je root partition z definice.
Nyní uděláme swap což je naše 'b' partition (opět, toto je danné -- 'b' na vašem bootovacím disku je swap):
> a b offset: [10699290] Enter size: [69593958] 1g Rounding to cylinder: 2104515 FS type: [swap] Enter > |
Disklabel opět správně vypočítal náš počáteční sektor a ukázal nám předpokládanou velikost "zbývajícího místa", které opět přepíšeme s naši žádanou velikostí. Protože tohle je 'b' partition, tak disklabel předpokládá, že to bude swap a když to potvrdíme, tak se nás nebude ptát na přípojný bod.
Nyní jsme připraveni vytvořit zbytek partitions.
> a d offset: [12803805] Enter size: [67489443] 2g Rounding to cylinder: 4209030 FS type: [4.2BSD] Enter mount point: [none] /usr > a e offset: [17012835] Enter size: [63280413] 100m Rounding to cylinder: 208845 FS type: [4.2BSD] Enter mount point: [none] /tmp > a f offset: [17221680] Enter size: [63071568] 2g Rounding to cylinder: 4209030 FS type: [4.2BSD] Enter mount point: [none] /usr/local > a g offset: [21430710] Enter size: [58862538] 1g Rounding to cylinder: 2104515 FS type: [4.2BSD] Enter mount point: [none] /usr/X11R6 > a h offset: [23535225] Enter size: [56758023] 1g Rounding to cylinder: 2104515 FS type: [4.2BSD] Enter mount point: [none] /home > a j offset: [25639740] Enter size: [54653508] 1g Rounding to cylinder: 2104515 FS type: [4.2BSD] Enter mount point: [none] /var > a k offset: [27744255] Enter size: [52548993] Enter FS type: [4.2BSD] Enter mount point: [none] /var/www > |
Všimněte si, že na /var/www partition ("k") jsme použili defaultní volbu pro využití veškerého zbývajícího místa. S moderními monstrózně velkými disky je to obvykle špatný nápad. Pokud víte, že to nikdy nevyužijete, tak to nealokujte a ponechte si to pro využití v budoucnu.
Nyní se podívejme na naše výsledky pomocí "p" a "p m" příkazů:
> p
OpenBSD area: 10490445-80293248; size: 69802803; free: 0
# size offset fstype [fsize bsize cpg]
a: 208845 10490445 4.2BSD 2048 16384 1 # /
b: 2104515 10699290 swap
c: 80293248 0 unused
d: 4209030 12803805 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr
e: 208845 17012835 4.2BSD 2048 16384 1 # /tmp
f: 4209030 17221680 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/local
g: 2104515 21430710 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/X11R6
h: 2104515 23535225 4.2BSD 2048 16384 1 # /home
i: 10490382 63 NTFS
j: 2104515 25639740 4.2BSD 2048 16384 1 # /var
k: 52548993 27744255 4.2BSD 2048 16384 1 # /var/www
> p m
OpenBSD area: 10490445-80293248; size: 34083.4M; free: 0.0M
# size offset fstype [fsize bsize cpg]
a: 102.0M 10490445 4.2BSD 2048 16384 1 # /
b: 1027.6M 10699290 swap
c: 39205.7M 0 unused
d: 2055.2M 12803805 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr
e: 102.0M 17012835 4.2BSD 2048 16384 1 # /tmp
f: 2055.2M 17221680 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/local
g: 1027.6M 21430710 4.2BSD 2048 16384 1 # /usr/X11R6
h: 1027.6M 23535225 4.2BSD 2048 16384 1 # /home
i: 5122.3M 63 NTFS
j: 1027.6M 25639740 4.2BSD 2048 16384 1 # /var
k: 25658.7M 27744255 4.2BSD 2048 16384 1 # /var/www
>
|
Stejně jako s fdisk, tak i s OpenBSD disklabel partitions nechcete, aby se překrývaly (jiné než 'c' partition, která pokrývá samozřejmě vše).
Uložte vaše změny a opusťte disklabel:
> w > q No label changes. newfs: reduced number of fragments per cylinder group from 13048 to 12992 to enlarge last cylinder group /dev/rwd0a: 102.0MB in 208844 sectors of 512 bytes 5 cylinder groups of 25.38MB, 1624 blocks, 3328 inodes each /dev/rwd0h: 1027.6MB in 2104512 sectors of 512 bytes 6 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each newfs: reduced number of fragments per cylinder group from 13048 to 12992 to enlarge last cylinder group /dev/rwd0e: 102.0MB in 208844 sectors of 512 bytes 5 cylinder groups of 25.38MB, 1624 blocks, 3328 inodes each /dev/rwd0d: 2055.2MB in 4209028 sectors of 512 bytes 11 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0g: 1027.6MB in 2104512 sectors of 512 bytes 6 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0f: 2055.2MB in 4209028 sectors of 512 bytes 11 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0j: 1027.6MB in 2104512 sectors of 512 bytes 6 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/rwd0k: 25658.7MB in 52548992 sectors of 512 bytes 127 cylinder groups of 202.47MB, 12958 blocks, 25984 inodes each /dev/wd0a on /mnt type ffs (rw, asynchronous, local) /dev/wd0h on /mnt/home type ffs (rw, asynchronous, local, nodev, nosuid) /dev/wd0e on /mnt/tmp type ffs (rw, asynchronous, local, nodev, nosuid) /dev/wd0d on /mnt/usr type ffs (rw, asynchronous, local, nodev) /dev/wd0g on /mnt/usr/X11R6 type ffs (rw, asynchronous, local, nodev) /dev/wd0f on /mnt/usr/local type ffs (rw, asynchronous, local, nodev) /dev/wd0j on /mnt/var type ffs (rw, asynchronous, local, nodev, nosuid) /dev/wd0k on /mnt/var/www type ffs (rw, asynchronous, local, nodev, nosuid) Let's install the sets! ... |
(zpátky tam kde by jsme měli být)
Kompletní OpenBSD instalace je rozdělena do několika samostatných setů. Ne každá aplikace potřebuje všechny sety, ale novým uživatelům je doporučováno instalovat VŠECHNY. Zde je přehled každého z nich:
POKUD potřebujete X, tak je nainstalujte. Nezasáhne vás to více než aplikace kvůli které to potřebujete.
Pokud se rozhodnote neinstalovat kompilátor, tak budete pravděpodobně potřebovat další systém k udržování a vytváření aktualizovaného software. Je zde mnohem více systémů, které byli kompromitovány díky nesprávné administraci než takové, kde to způsobil nainstalovaný kompilátor.
Samozřejmě, že odpověď na tuto otázku se hodně liší podle toho, na co chcete váš systém použít. OpenBSD může být nainstalováno na méně než 512M, ale instalování na tak malé zařízení je něco pro pokročilé uživatele. Dokud nemáte nějáké zkušenosti, tak 4G nebo 8G velký disk je pro vás pro začátek doporučený.
Na rozdíl od mnoha jiných OS, OpenBSD vede uživatele k rozdělení jejich disku do několika partitions their disk into a number of partitions místo jedné nebo dvou velkých partitions. Je zde mnoho důvodů proč rozdělit váš disk:
Některé další nápady k rozdělení disku:
Použijte jednu ze čtyř primárních MBR partitions pro boot OpenBSD (tzv. rozšířené(logické) partitions nemusí fungovat).
Nezapomeňte, že Windows 7 a Vista mohou měnit velikost systémové partition: jděte do Ovládacích panelů, vyhledejte "oddíl" a spusťte systémový nástroj. Klikněte pravým tlačítkem na oddíl a v menu uvidíte, že mu můžete změnit velikost. Hlavní omezení je, že Windows Exchange File nemůže být přesunut, takže pokud potřebujete více místa, tak jej budete muset přesunout nebo vypnout.
Zde je několik možností pro multiboot:
boot hd0a:/bsd
pro bootování systému z hard disku 0, OpenBSD partition 'a',
soubor s jádrem /bsd. Všimněte si, že můžete bootovat i z jiných disků
s podobným řádkem: "boot hd2a:/bsd" pro bootování z třetího
hard disku na Vašem systému. Pro nabootování OpenBSD, strčte disketu dovnitř,
reboot. Pro nabootování jiného OS, vyndejte disketu, reboot. (také
pochopitelně můžete použít tuto disketu pro vytvoření bootovacího
CD)
Program boot(8) je načten z diskety a pak vyhledává a čte /etc/boot.conf. "boot hd0a:/bsd" řádek instruuje boot(8) odkud nahrát jádro -- v tomto případě, první HD, který BIOS vidí. Nezapomeňte, pouze malý soubor (/boot) je nahrán z diskety -- systém nahrává celé jádro z hard disku, takže toto přidá pouze asi pět sekund k bootovacímu procesu.
# dd if=/dev/rsd0a of=openbsd.pbr bs=512 count=1Poznámka: toto je opravdu dobrý čas Vám připomenout, že slepé zadávání příkazů bez jejich znalosti je opravdu špatný nápad. Tento řádek nebude přímo fungovat na většině počítačů. Je ponecháno na čtenáři přizpůsobit jej jeho počítači.
Nyní nabootujte NT a umístěte openbsd.pbr na C:. Přidejte řádek podobný tomuto na konec C:\BOOT.INI:
c:\openbsd.pbr="OpenBSD"
Když provedete reboot, tak by jste měli mít možnost vybrat OpenBSD z NT loader menu. Zde naleznete mnohem více informací o NTLDR - NTLDR Hacking Guide.
Na Windows XP můžete editovat boot informace pomocí GUI; podívejte se na XP Boot.ini HOWTO.
Programy, které většinou z toho pro Vás udělají jsou dostupné, například BootPart. Tento program může být spuštěn z Windows NT/2000/XP a umí získat OpenBSD PBR, umístit ji na Vaši NT/2000/XP partition a přidat jej do C:\BOOT.INI
Poznámka: Windows NT/2000/XP boot loader umí bootovat OS pouze z primárního hard disku. Nemůžete jej použít ke spuštění OpenBSD z druhého disku v systému.
Ve Vistě Microsoft zahodil NTLDR podporu ve prospěch jejich nového Boot Configuration Data (BCD) uložiště použitého pro kontrolu boot prostředí. Protože BOOT.INI se již nadále nepoužívá pro úpravy, tak je třeba použít utilitu pro příkazový řádek bcdedit.
Jakmile je OpenBSD PBR nakopírován na Vista systémovou partition, tak je třeba použít následující tři příkazy k výběru a nabootování OpenBSD v době, kdy je systém restartován:
C:\Windows\system32> bcdedit /create /d "OpenBSD/i386" /application bootsector
The entry {05a763ce-d81b-11db-b3ec-000000000000} was successfully created.
C:\Windows\System32>
GUID, které zde vidíte 05a763ce-d81b-11db-b3ec-000000000000, je ukázáno pro ilustraci. Všimněte si vašeho GUID zobrazeného při spuštění toho příkazu, protože tato hodnota musí být nakopírována do následujících příkazů. Pouhé nakopírování GUID zobrazeného výše nebude fungovat.
Nasledující dva příkazy jsou také nutné:
C:\Windows\system32> bcdedit /set {05a763ce-d81b-11db-b3ec-000000000000} device boot
The operation completed successfully.
C:\Windows\system32> bcdedit /set {05a763ce-d81b-11db-b3ec-000000000000} path \openbsd.pbr
The operation completed successfully.
C:\Windows\system32>
Toto musí být provedeno v konzoli s administrátorskými právy. Jakmile najdete cmd.exe, tak klikněte pravým tlačítkem pro výběr položky "spustit jako administrátor".
Všimněte si absolutní cesty importovaného PBR souboru. Nepřidávejte písmeno disku, protože zde se předpokládá, že soubor je na systémové partition. bcdedit nebude mít problémy s diskem specifikovaným písmenem, ale boot manager pak nebude schopný tento soubor správně interpretovat a bude hlásit, že nemůže rozeznat nabízenou cestu.
Po rebootu bude Vista jako první v seznamu boot manageru, následovaná OpenBSD. Vybráním jedné z položek se nabootuje vybraný operační systém.
Pokud se nic neděje, tak se rozhlédněte v Ovládacíh panelech po informacíh o bootou. Pravděpodobně máte Windows boot nastaven bez prodlevy a tak nemůžete vidět boot menu. Toto můžete také využití k defaultnímu bootování OpenBSD.
Pro více informací si přečtěte bcdedit nápovědu pomocí:
C:\Windows\system32> bcdedit /?
nebo prohledáním Microsoft dokumentace a web stránky. Dobrý úvod je v tomto TechNet Frequently Asked Questions článku.
Pro ty, kterým nevyhovuje ruční konfigurace nabízí EasyBCD GUI alternativu.
Microsoft rozšířil BCD od vydání Vista aby umožnil více verzím Windows bootovat přes bcdedit. Díky této větší kontrole je potřeba pět příkazů pro konfiguraci multiboot prostředí s OpenBSD.
Po nakopírování OpenBSD PBR na Windows 7 systémovou partition, proveďte následující příkaz pro inicializaci nutných věcí v registrech:
C:\Windows\system32> bcdedit /create /d "OpenBSD/i386" /application bootsector
The entry {0154a872-3d41-11de-bd67-a7060316bbb1} was successfully created.
C:\Windows\system32>
Jak již bylo zmíněno předtím, {0154a872-3d41-11de-bd67-a7060316bbb1} GUID se liší podle systému. Hodnotu, kterou jste obdrželi na výstupu předchozího příkazu použijte v následujících příkazech:
C:\Windows\system32> bcdedit /set {0154a872-3d41-11de-bd67-a7060316bbb1} device boot
The operation completed successfully.
C:\Windows\system32> bcdedit /set {0154a872-3d41-11de-bd67-a7060316bbb1} path \openbsd.pbr
The operation completed successfully.
C:\Windows\system32> bcdedit /set {0154a872-3d41-11de-bd67-a7060316bbb1} device partition=c:
The operation completed successfully.
C:\Windows\system32> bcdedit /displayorder {0154a872-3d41-11de-bd67-7060316bbb1} /addlast
The operation completed successfully.
C:\Windows\system32>
Některé další boot loadery, které OpenBSD uživatelé úspěšně použili včetně GAG, Ranish Partition Manager, rEFIt a GRUB.
Podívejte se prosím na INSTALL.linux, který nabízí detailní instrukce jak zprovoznit OpenBSD a Linux.
Pouze pro připomenutí lidem - pro OpenBSD vývojáře je důležité sledovat, který hardware funguje a který hardware nefunguje perfektně včetně hardware senzorů, které se v počítačích nacházejí.
Citace z /usr/src/etc/root/root.mail
Pokud chcete zajistit, že OpenBSD běží lépe na Vašich systémech, tak nám prosím dejte šanci (poté co máte Váš mail systém nakonfigurován!) a použijte něco jako: # (dmesg; sysctl hw.sensors) | mail -s "Sony VAIO 505R laptop, apm works OK" dmesg@openbsd.org aby jsme viděli, které konfigurace lidé používají. Jak vidíte, několik informací o Vašem počítači v předmětu nebo těle zprávy nám může pomoci ještě více. Použijeme tyto informace ke zlepšení podpory ovladačů zařízení v příštích vydáních. (Proveďte toto prosím s GENERIC jádrem, ne s vlastním zkompilovaným jádrem, to jen v případě, že nefunguje GENERIC jádro. Pokud máte více-procesorový počítač, dmesg výsledky GENERIC.MP a GENERIC jader jsou vítané.) Informace o ovladačích hardware, které z toho získáme nám pomohou opravit existující ovladače. Děkujeme!
Ujistěte se, že pošlete email z účtu, který je schopen emaily i přijímat. Vývojáři Vás tak mohou kontaktovat pokud mají něco, co chtějí otestovat nebo změnit pro zprovoznění Vaší konfigurace. Není důležité poslat email z počítače, kde je zprovozněn OpenBSD, takže pokud ten počítač neumí přijímat emaily, tak udělejte
$ (dmesg; sysctl hw.sensors) | mail your-account@yourmail.doma poté přesměrujte zprávu na
dmesg@openbsd.orgkde your-account@yourmail.dom je Váš platný emailový účet.
POZNÁMKY
Metoda popsaná výše je jednoduchá, ale pokud jste se rozhodli nekonfigurovat email na Vašem OpenBSD systému, tak stále můžete zaslat dmesg vývojářům. Uložte dmesg výstup do textového souboru.
$ (dmesg; sysctl hw.sensors) > ~/dmesg.txtPoté přeneste tento soubor (pomocí FTP/scp/floppydisk/carrier-pigeon/...) na systém, který běžně používáte pro email. Protože dmesg výstup, který zašlete je automaticky zpracováván, tak se ujistěte, že jste zkontrolovali následující věci na alternativních email klientech/systémech:
Někdy si vzpomenete, že OPRAVDU potřebujete comp52.tgz (nebo jinou systémovou komponentu), ale při instalaci Vás tohle vůbec nenapadlo. Dobrá zpráva: Jsou zde dvě snadné cesty, jak přidat sety po prvotní instalaci:
# cd / # tar xzvphf comp52.tgz |
NEZAPOMEŇTE na 'p' volbu v předchozím příkazu aby se přístupová práva souborů správně nastavila!
Běžná chyba je si myslet, že můžete použít pkg_add(1) k přidání chybějících setů. Toto nefunguje. pkg_add(1) je nástroj na správu balíčků pro instalaci software třetí strany. Pracuje se soubory balíčků a ne s tar soubory jako jsou instalační sety.
Pokud instalujete xbase set na Váš systém poprvé pomocí tar(1) a bez rebootu, tak cache sdílených knihoven musí být po instalaci aktulizována pomocí ldconfig(8). Pro přidání všech X knihoven do cache použijte:
Případně můžete prostě provést reboot a toto bude uděláno automaticky pomocí rc(8) startovního skriptu.# ldconfig -m /usr/X11R6/lib
Název "RAM Disk jádro" popisuje root file systém jádra -- místo na fyzickém disku jsou utility dostupné po bootu bsd.rd v jádře a spouští se z file systému v RAM. bsd.rd také obsahuje důležité nástroje, které Vám umožňují údržbu systému a instalaci.
Na některých platformách je bsd.rd preferovaná instalační technika -- umístíte toto jádro na existující file systém, nabootujete jej a spustíte z něj instalaci. Na většině platforem, pokud máte starší verzi OpenBSD stačí přes FTP stáhnout novou verzi bsd.rd, rebootovat z ní a nainstalovat novou verzi OpenBSD bez použití jakéhokoliv výměnného média.
Zde je příklad bootování bsd.rd na i386 systému:
Using Drive: 0 Partition: 3 reading boot..... probing: pc0 com0 com1 apm mem[639k 255M a20=on] disk: fd0 hd0+ >> OpenBSD/i386 BOOT 3.18 boot> boot hd0a:/bsd.rd . . . normal boot to install . . . |
Jak je ukazáno, tak budete přeneseni do instalačního programu, but you can also drop to the shell to do maintenance on your system.
Obecné pravidlo pro bootování bsd.rd je změnit boot jádro z /bsd na bsd.rd postupném platným pro Vaši platformu.
machine mem +0x3000000@0x1000000
k přidání 48M (0x3000000) po prvních 16M
(0x1000000). Typické řešení, pokud máte počítač s tímto problémem,
je zadat uvedený příkaz napřed v instalačním
disketa/CD-ROM boot> promptu, nahrát systém, rebootovat a
vytvořit /etc/boot.conf soubor s výše napsaným příkazem v něm, takže
budoucí booty rozpoznají celou RAM.
Bylo také hlášeno, že ROM aktualizace toto na některých systémech opraví.
# fdisk -u wd0
Poznámka: "update" volba v interaktivním ("-e") módu
fdisku nezapíše "signature bytes" nutné k nastavení disku
jako bootovacího.
Uživatelé velmi pomalých počítačů asi budou chtít generovat jejich klíče na jiném počítači, umístit je do site52.tgz souboru a instalovat jej se zbytkem distribučních setů.
Display the list of known ftp servers? [no] yes Getting the list from 192.128.5.191 (ftp.openbsd.org)... FAILED Failed to change directory. Server IP address or hostname? |
Toto je normální a očekávané chování během této pre-release části cyklu. Instalační program hledá FTP seznam na primárním FTP server v adresáři, který není dostupný dokud nenastane release datum a proto obdržíte výše uvedenou zprávu.
Jednoduše použijte FTP mirror seznam k nalezení Vašeho oblíbeného FTP mirroru a manuálně zadejte jeho jméno když jste dotázáni.
Poznámka: Toto by jste neměli vidět pokud instalujete -release nebo z CD-ROM.
I když tato konfigurace může fungovat, tak to může způsobit problém s údržbou a mělo by to být opraveno. Pro nápravu musí být file systémy na disku znovu vytvořeny od začátku (pokud ale OPRAVDU víte co děláte, tak znova vytvořit jen disklabel a MBR, čímž příjdete jen o první partition, kterou pak můžete znovu vytvořit).
Aktuální -release souborové sety mají všechny souhlasit s jejich uloženými checksumy.
Občas snapshoty nemusí mít uloženy správné checksumy v instalačním kernelu. Tohle se stává z různých důvodů na straně serveru, kde probíhají buildy a není to důvodem k panice pri použítí vývojových snapshotů. Pokud z toho máte obavy, tak si počkejte na příští snapshot.
Tento set umožňuje uživateli přidat a/nebo přepsat soubory instalované 'normalními' sety a upravit tak instalaci nebo upgrade.
Můžete také vytvořit a použít hostname-specifické instalační sety, které jsou pojmenovány siteXX-<hostname>.tgz, například "site52-puffy.tgz". Toto umožňuje snadné přizpůsobení podle hostnames, upgrade nebo obnovení po nějáké katastrofě.
Některé příklady použití siteXX.tgz souboru:
Nezapomeňte, že install.site skript má být v siteXX.tgz souboru a upgrade.site skript má být umístěn v root adresáři před upgrade nebo může být umístěn v siteXX.tgz souboru.
Skripty mohou být použity k mnoha věcem:
Kombinace siteXX.tgz a install.site/upgrade.site souborů nabízí uživatelům široké možnosti kustomizace bez nutnosti vytvářet jejich vlastní upravené instalační sety.
Poznámka: pokud budete provádět instalaci z http serveru, tak budete potřebovat přidat Váš site*.tgz soubor(y) do souboru index.txt ve zdrojovém adresáři aby se ukazovali v seznamu jako možnost k výběru při instalaci. Toto není nutné pro FTP nebo jiné instalace.
Pokud je to akceptovatelná situace, tak dd příkaz udělá co potřebujete, umožní Vám kopírovat disk na jiný, sektor po sektoru. Toto nabízí stejnou funkčnost jako komerční programy, ale bez poplatků.
mount -t msdos /dev/fd0a /mnt
dmesg >/mnt/dmesg.txt
umount /mnt
Pokud máte jiný OpenBSD systém, tak můžete také zapisovat na OpenBSD
kompatibilní disketu -- obvykle má boot disketa dostatek volného místa pro
uložení dmesg. V tom případě vynechejte "-t msdos" z příkazu nahoře.
Obecné informace o nastavení sériové konzole jsou jinde ve FAQ; pro získání logu instalace jsou následující příkazy obvykle dostačující.
i386
V boot loader promptu zadejte
boot> set tty com0
To říká OpenBSD aby použil první sériový port (často nazývaný COM1 nebo COMA v PC dokumentaci) jako sériovou konzoli. Defaultní baud rychlost je 9600.
Sparc/Sparc64
Tyto počítače automaticky použijí sériovou konzoli, pokud jsou spuštěny bez připojené klávesnice. Pokud máte klávesnici a monitor připojené, tak stále můžete systému vnutit použití sériové konzole s následující posloupností příkazů v ok promptu.
ok setenv input-device ttya ok setenv output-device ttya ok reset
[FAQ Index] [Do sekce 3 - Začínáme s OpenBSD] [Do sekce 5 - Sestavení systému ze zdrojů]
![[back]](../../images/back.gif){kind=small}
www@openbsd.org